Kurz keramiky
Kurz keramiky
Díky laskavému finančnímu příspěvku od města Příbram jsme si v rámci SONS vyzkoušeli i vlastnoruční výrobu keramických předmětů. Ani to jsem v životě předtím nikdy nedělala. Vlastně až do chvíle, než jsem si vyrobila něco, co se hodně podobá kočičce (miluju kočky), misku na ovoce a kalíšek na čajovou svíčku, který používám při nočním poslechu audioknih. Zapaluji svíčku, abych se nebála, zavřu oči, poslouchám zpravidla hororové příběhy a vnímám mihotání světla na stropě a zdi. A stejně se bojím.
Holt od doby, kdy jsem se stala členkou SONS, nabídne mi život sem tam i nějaké to překvapení. Většinou totiž překvapím sama sebe. Jako v tu sobotu, kdy se vyráběl květináč.
Následující sobotní čtyřhodinovka opět ve znamení keramické výroby se odehrávala jak jinak než zase v Domě dětí a mládeže v Příbrami. Z domova to mám kousek. Na rozdíl od krásně jarního počasí z minulého týdne, bylo o týden později zataženo, zima a v průběhu dopoledne
i zasněžilo. Trochu. Všimli jsme si toho, když jsme pro změnu vyráběli hrnečky. Ne na kruhu, ne nějakým šíleně jednoduchým lisovacím šizením u stroje, z něhož lezou naprosto stejné kusy. My totiž vyrábíme originály a jsme z toho zprvu patřičně zoufalí a pak i hrozně nadšení. Hlínu si nejprve prohněteme jako těsto. Změkne a je krásně tvárná, teplá a hebká. Pak se kus rozdělí na dva menší. Z jednoho se s pomocí obyčejného kuchyňského válečku vyválí dno vyráběného předmětu. Uhladí se, vyrovná, zlikvidují se pukliny a bublinky. Druhý kousek uždibujeme a z kousíčků válíme hádky. Ty v kruzích klademe na sebe, hladíme a tiskneme, vyrovnáváme a sem tam namočíme, aby náš extra super originál made in Příbram výrobek nepraskal.
Za ostřížího dohledu keramičky, paní Věry Benešové, předvádíme, jak jsme dobří a je jedno, jestli na to vidíme, nebo pracujeme po hmatu. Já se snažím koukat, protože i když koukám málo, furt i ten zbytek zraku využívám k pozorování života kolem a jeho úspěchů. Protože tak to má být!